EN
Prosinec 02, 2012 | Blog » Ostatní

Název: Cihlu po cihle
Autor: Klaudius Vysouš XIII
Zdroj: http://vysous.blog.cz/0907/cihlu-po-cihle

Cihlu po cihle

Po nekonečném a zběsilém zkouškovém období konečně na několik dnů dorazily letní prázdniny. Po dvou měsících probdělých nocí jen klid, ticho a zpěv ptáků. Mozkové závity roztočené na plné obrátky bezmocně víří prázdný vzduch. Charles Mingus se mi vkrádá do temnoty pokoje a krájí ticho usínající vesnice.

Vrátil jsem se z Prahy na začátku července s vidinou bezbřehého odpočívání. Jediné, na co jsem se poslední týdny těšil. Vydržel jsem tři dny. Tři dny a dvě probdělé noci. Bylo to stejné jako sundat najednou všechny struny z kytary. Krk se zkroutí jako papír. Problémy, které člověk opomíjel prostě proto, že neměl čas nad nimi přemýšlet, nezmizely. Čekaly vzadu, byly tam. A najednou měly volné pole působnosti. Třetí den jsem vzal papír, tužku a začal počítat.

Vyděsilo mě to víc, než jsem čekal. Nacházet jediné ukojení nepříjemných stavů v matematice? Nepřipomíná to trošku závislého na heroinu, který si musí píchnout další dávku, jinak se zblázní?

Není lehké si to přiznat, ale přehnal jsem to. Šel jsem moc daleko. Zbořil hranice mezi osobním a profesním životem, dal práci ve škole úplně všechno. Výsledek na sebe dal čekat tři roky. Tři roky špatného spánku, silných kafí a ignorování ostatních věcí.

Čeho jsem dosáhl? Mechanicky a bez emocí získávám jednu dobrou známku za druhou. Bez jakýchkoliv emocí. Nebaví mě to, nečiní mi to žádné potěšení, nic to pro mě neznamená. Výborně, výborně, výborně, výborně, výborně, výborně, výborně… celkem šestadvacetkrát. Třikrát velmi dobře. Dvacet devět pokusů, dvacet devět známek. Mělo by mě to naplňovat hrdostí? Radostí? Sebevědomím? Ani jedno z toho. Je to jen bezvýznamný sled písmenek, zaplacený tvrdou prací. Většinu lidí tento pohled na věc spíše rozčílí. Ale já opravdu nemám z žádné zkoušky radost. Deset minut dobré nálady hned po jejich skončení? Možná.

Poslední dobou vážně pochybuji o tom, že jsem si v životě vybral správně. Tisíce a tisíce hodin trávit něčím, z čeho už nemám radost? Tisíce a tisíce hodin trávit něčím, v čem budu vždycky podprůměrný? Nejsem dost chytrý na to, abych byl dobrý matematik. Jediné, co dokážu, je poctivě se připravit na získání dalšího písmenka do indexu. Za jakou cenu?

Přišel jsem o velkou spoustu velmi dobrých přátel. Neměl jsem na ně čas. Přišel jsem o velkou spoustu koníčků. Neměl jsem na ně čas. Sedím na pokoji pod lampičkou, koukám do knih a domnívám se, že najdu štěstí v lásce? Nikdy samo nepřijde a na jeho hledání… nemám čas. Kolik života mi takhle ještě uteče? Protože si na něj samotný nenajdu čas.

Bláhovou iluzí, že budu v něčem někdy dobrý, si zastírám zrak. Dělám, že nevidím, jak vysoké vězeňské zdi jsem si kolem postavil. Já sám si je postavil, cihlu po cihle. Cihlu po cihle.

A přiznám se vám všem, nevím, kudy z té cely ven.


Vaše komentáře, náměty či připomínky vřele uvítám na své e-mailové adrese.
Copyright © 2010 – 2013 Tomáš Jeziorský